Žalm 14,1 Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.
2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,
5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.
6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.
7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Žalm 39,1 Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.
2 Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema.
3 Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.
4 Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:
5 Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.
6 Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.
7 Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.
8 Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.
9 Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů!
10 Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!
11 Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky!
12 Když člověka tresty kázníš za vinu, sžíráš jak mol, co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek! Sela.
13 Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové.
14 Odvrať ode mě svůj pohled a já pookřeji, než odejdu a již nebudu.

Žalm 27,1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.
3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat.
4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.
5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.
6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.
7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!
8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.
10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!

Žalm 63,1 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
2 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
3 Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;
4 tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.
5 Proto ti dobrořečím po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
6 Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.
7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,
8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.
9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
10 Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země;
11 vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.
12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.

Žalm 96,1  Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!
2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu,
3 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,
4 neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.
5 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.
6 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho.
7 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc,
8 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho,
9 v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!
10 Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva.
11 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,
12 pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese
13 vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.

Žalm 115,1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
2 Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“
3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.

Žalm 121,1 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Žalm 125,1 Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!