Žalm 39,1 Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.
2 Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema.
3 Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.
4 Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:
5 Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.
6 Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.
7 Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.
8 Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.
9 Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů!
10 Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!
11 Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky!
12 Když člověka tresty kázníš za vinu, sžíráš jak mol, co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek! Sela.
13 Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové.
14 Odvrať ode mě svůj pohled a já pookřeji, než odejdu a již nebudu.