Žalm 142,1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.
2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,
3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.
4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.
5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.
6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!
7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.
8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.